Pro koho je znakování vhodné?
Některé maminky si myslí, že znakování je jen pro ty, co nedovedou vyrozumět, co jejich batole chce. Protože s dítětem tráví celý den, tak většinou už nějak tak poznají, o co si říká. Znaková řeč nám však umožní rozumět mnohem víc. Většina toho, o čem celý den mluvíme, nemá s vyřizováním nejnutnějšího nic společného – povídáme proto, abychom se podělili o své zážitky, pocity, abychom se pobavili. A stejně je tomu tak u malých dětí. Rodiče jsou často překvapeni, že jejich dítě nezačne se znaky jako „JÍST“ nebo „MLÍČKO“, ale znaky jako „ČEPICE“ nebo „KYTIČKA“ – jasný důkaz, že i pro ně je komunikace mnohem víc, než si umět říct o to nejnutnější.
Kolik času znakování zabere?
Tohle je snad nejčastější otázka, kterou mi maminky pokládají. Dobře to znám, ať máme jedno nebo víc dětí, času není nazbyt. Výhodou znakování je, že to vlastně nezabere žádný čas navíc. Poté, co se naučíte, jak na to, se znakování stane součástí každodenních aktivit a není třeba si na to vyhradit čas navíc. Dokonce to čas ušetří. Když si dítě umí říct, co chce, tak všechno jde snadněji. A jak dlouho to trvá se naučit, jak na to? Možností je několik, můžete si koupit a přečíst knihu, nebo vyhledat informace na internetu, což může zabrat dost času, nebo se můžete zúčastnit Semináře pro rodiče o Baby Signs programu. Seminář trvá dvě hodiny a naučí vás vše potřebné, abyste mohli znakovou řeč vaše dítě hned začít učit.
Není používaní znakové řeči (tj. znakování) nepřirozený zásah do vývoje dítěte?
Znaky používají děti i dospělí od nepaměti. Zkuste například bez použití slov říci „ano“, „ne“, „nevím“, „je mi to jedno“, „doleva“ , „spát“ – jde to, že? Když se chcete domluvit s někým, kdo nemluví stejným jazykem, zvládnete to také často pomocí znaků. Děti učíme mávat „pá, pá“ a kývat hlavou na souhlas. Děti samy vytvářejí znaky, aby se s námi podělily o svůj svět jako například mávaní rukama jako křídly, aby nám řekly, že vidí ptáčka, nebo dýchají s otevřenou pusou a vyplazeným jazýčkem jako pejsek, aby nám sdělily, že je tam pes. Učení znakové řeči je jen další krok v přirozeném vývoji komunikace u dětí. Necháme jejich kreativitu rozvíjet při „vývoji“ vlastních znaků a navíc jim pomůžeme tím, že je učíme další znaky. Výsledkem je krásné pouto, které se vytvoří mezi nemluvnětem a rodičem, kteří si spolu báječně rozumí.
Když dítě umí znaky, neoddálí to motivaci se naučit mluvit?
Tohle byla jedna ze základních otázek, které si doktorky Acredolová a Goodwynová položily při svých studiích. Odpověď byla jednoznačná – je tomu právě naopak. Děti, které znaky používají, rychle předběhnou své vrstevníky ve schopnosti se vyjadřovat. Často se znakování přirovnává k učení chození. To, že se dítě naučí lézt, ho také neodradí od toho, aby se naučilo chodit, ale naopak ho to k chůzi motivuje.
A co tatínkové a znakování?
Každý tatínek má samozřejmě jiný přístup, ale často slýcháváme, že zejména tatínkové, kteří často tráví mnoho času v práci, jsou nakonec největšími propagátory znakování. Je to proto, že zaneprázdněný tatínek má větší problémy se s nemluvnětem domluvit. Často přijde domů po dlouhém dni a batole se snaží o něco si říci, ale tatínek, který s ním netráví tolik času jako maminka, nepochopí, co chce. Nastoupí kňourání a někdy i slzičky a tatínek už volá maminku, aby pomohla „přetlumočit“, co to dítě chce. V okamžiku kdy se dítě naučí znakovou řeč, se snadno s tátou domluví a jejich vztah zesílí.
A co starší sourozenci a znakování?
Znakování je vítaným pomocníkem při sbližování sourozenců. Často to pomůže překonat žárlení a pocity méněcennosti z toho, že rodiče věnují čas batoleti. Starší dítě se snadno znaky naučí a může malého sourozence znaky učit. Dítě pak pociťuje hrdost a zvyšuje si sebevědomí.
Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz